Muzeum dob dávno minulých – Písek – rozhovor s majitelkou

Dobrý den, paní Mileno, jste majitelkou ojedinělé sbírky starožitností, chtěl jsem Vás požádat o rozhovor pro náš internetový magazín, odpovíte nám na pár otázek?

Dobrý den. Samozřejmě velmi ráda s Vámi pohovořím na téma nově otevřené Muzeum Dob dávno minulých nebo na cokoliv, co Vás bude zajímat.

Víme o Vás, že koncem loňského roku jste otevřela soukromé muzeum Dob dávno minulých v Písku, co Vás k tomu vedlo? A jaký máte z tohoto Vašeho rozhodnutí momentálně pocit?

Začnu od konce. Můj pocit je skvělý, vánoční výstava se povedla  a podle odezvy návštěvníků a hlášené návštěvnosti si myslím, že se vůbec nepletu. Ale samozřejmě to musí posoudit a zhodnotit ti, kteří se přijeli osobně na výstavu podívat. Slavnostního otevření muzea, pomyslného přestřihnutí stuhy se ujal významný spisovatel a ředitel Milevského muzea, pan Vladimír Šindelář. Velice zajímavě pohovořil o daleké historii domu od roku 1543, který jsem si pro toto mé muzeum vybrala, můžete vidět záznam zde-

A další pocit? Pocity z muzea jsou jako děti, někdy zlobí, ale vždy je milujete. Je pravda ta, že vystavovat není práce, ale poslání. Nikdy nemůžete jít do výstavnictví s tím, že chcete získat peníze, musíte vědět, že jdete do něčeho, co Vám ukradne kus života, času, peněz, nervů, ale máte krásný pocit z toho, když návštěvníci reagují např. „něco tak krásného jsme neviděli, to jste nám udělala radost, zažili jsme neopakovatelný zážitek…“ dokonce jsem tam měla jednu paní, která říkala, že má rakovinu a moje výstava ji na den vytáhla ze všech depresí…tak prostě si řeknete, všechno co pro návštěvníky podnikám má smysl.

 

A co mě k tomu vedlo? Prostě řekla jsem si – což takhle zavzpomínat na nostalgické časy, kdy ženy byly opravdovými dámami a muži pravými gentlemany. Chtěla jsem připomenout návštěvníkům téměř zapomenuté časy velkých zdobených klobouků, krajkových paraplíček, rukaviček či pravých špacírek, krajkových přehozů přes postele a nádherných zdobených toaletních stolků a skleníků.

Proč jste si vybrala právě tento dům?

Za dlouhé roky sběratelství jsem dala dohromady ojedinělou sbírku, troufám si říci, že v tomto rozsahu v České republice jedinou, tudíž jsem si řekla, že je na čase někde své exponáty ukázat i zájemcům z města Písku. Dům jsem hledala dlouhé roky, zvažovala jsem i Prahu, ale nakonec zvítězil tento historicky zajímavý objekt, a to hned z několika důvodů. Především jsem pro moji výstavu hledala prostory s klenbami a krásným klenutím, čímž mě tento objekt zaujal hned na první pohled a další důvod byl ten, že prostory nemají vlhkost, která by uškodila exponátům, což většina starých domů má. A mým snem je uchovat tyto staré poklady pro další generace.

Vyhlédla jsem si dům už před roky, ale realitní makléřka mi z neznámých důvodů sdělila, že je obsazen a není k pronajmutí. Když jsem ho letos před Vánocemi zahlédla v inzerovaných prostorách znovu, okamžitě jsem si sjednala termín prohlídky a nebylo o čem rozhodovat. O to víc mě, ale mrzelo, že jsem se od pana majitele dozvěděla, že tyto prostory byly už roky prázdné, takže jsem je mohla pronajmout už dávno. Příprava vánoční výstavy byla pro mě jako dostih s nejasným vítězem a nejasným padlým koněm, nikdo nevěděl, zda doběhnu jako favorit já nebo čas, protože jsem měla pouze pár dnů na to, abych nechala vyrobit mříže, opravit podlahu (musely se vykopat betony a nahradit parketami), sehnat 12x osvětlení a opticky předělit místnost na 4 díly. Tudíž na expozici mi muselo stačit jen pár krátkých dnů, vysloveně od zabudování mříží – přesný a vymezený čas pro mě byl – den a půl. Ve čtvrtek se zabudovaly mříže a v sobotu se konala vernisáž.

Co všechno mohou návštěvníci muzea vidět?

Začnu trošku z jiného soudku. Vystavuji po celé republice již několik let- dobové doplňky, prádlo, kabelky, jehlice, hřebínky, šaty, kabáty, klobouky – všechny dobové doplňky hlavně dam, většinou období 1880-1930. Většinou formou zápůjčky do muzeí, tudíž všechny mé exponáty mohli návštěvníci vidět pouze pěkně poskládané za vitrínami.

Tentokrát jsem se rozhodla, že exponáty vystavím bez vitrín tak, aby se na ně mohli návštěvníci podívat pěkně zblízka a věřila jsem, že náš národ nepotřebuje u každého exponátu štítek – nedotýkat se, nesahat a nekouřit. Musím konstatovat, že nejvíce vychovanou máme mládež a dětičky, žádný malý návštěvník si nedovolil vyjet s kočárkem z expozice, či něčeho se dotýkat, či něco poškodit.

Pokusila jsem se prostory nainstalovat tak, aby návštěvník měl pocit, že se nachází právě v období 19.století a tak ho trošku vtáhnout  do romantického děje a do minulosti.

Jste stále v kontaktu s Vašimi návštěvníky?

Samozřejmě, jsem s nimi v kontaktu každodenně. Na internetu i osobně. Jsou to právě oni, kdo mi dávají sílu a elán ve výstavnictví pokračovat. Výstavy a muzeum jsou místo, kde se setkávám s lidmi, které bych v běžném životě nikdy nepotkala.

Na mojí výstavě v Prachaticích jsem na mé výstavě potkala paní  MUDr. Moniku Pospíšilovou ředitelku LouDkového divadélka Remedium, bylo to nezapomenutelné setkání.

Díky výstavám jsem se seznámila také s přímým předkem knížete Rohana.

Seznámila jsem se také s významnou výtvarkyní ze Slovenska paní Evičkou Rodriguez, která neváhala a podstoupila dalekou cestu jen na moji vernisáž a hned zase zpět na Slovensko, čehož si velice cením.

Jak vaše sbírkové kusy získáváte?

Aukce, obchody se starožitnostmi, dlouholeté kontakty se sběrateli. V době, kdy jsem žila v Praze a měla na to čas, tak jsem si vždy udělala půldenní pěší okruh Prahou a prošla všechny zastrčené obchůdky se starožitnostmi.

Často se mi stane, že mi nějaká obdivovatelka výstavy donese dárek v podobě kabelky, rukaviček, pudřenky nebo povijanu, ale samozřejmě potěší mě i nádherné děkovné dopisy a zápisy v knize návštěv.

Někdy nastane i opačná situace. Jednou mě pozvala jedna starší dáma na schůzku, že má pro mě dárek. Po tříhodinovém povídání vyndala z kabelky igelitku, v ní další igelitku a uvnitř novodobější, dobře vyšlápnuté boty, se kterými protancovala celé mládí a nabídla mi je, dle jejího mínění, za velmi nízkou přátelskou cenu 8 000Kč. Vzhledem k tomu, že podobné boty jsem koupila za 600 Kč na aukci, měla jsem opravdu velký problém její velkorysost zdvořile a uctivě odmítnout.

Máte také sbírku kostýmů, jak se vám tedy povedlo historické šaty a kostýmy sehnat?

Asi tak, jako všechno v mém životě, byla to víceméně velká náhoda. Půl roku jsem obvolávala všechna starožitnictví, hledala aukce na internetu, procházela bazary a nedařilo se. Potom jsem jednou zahlédla inzerát, že někdo prodává velké množství šatů a kostýmů z 19. století, zdálo se mi to až nemožné, nicméně paní nabízející byla z druhého konce republiky a trvala na tom, ať přijedu osobně, fotky odmítla poslat.

Měla jsem již zkušenost, že si mě takhle “povodil” starožitník, že má celý sklad oděvů a volal si se mnou půl roku, skoro to vypadalo jako “jeho nuda a žalozpěvy po telefonu” a nakonec mi nenabídl nic.

Opět mě potkala velká náhoda, protože moje dcera jela zrovna ten víkend do tohoto města do poroty Miss, tak mě vzala s sebou. Celou cestu jsem si myslela, že to bude marný výjezd. Jaké bylo mé rozčarování, když navigace ukazovala statek v malé vesničce a uvítala mě romská rodina. Samozřejmě mě zachvátila panika, že zbaběle uteču, ale chtíč po oděvních pokladech byl mnohem větší. Ukázalo se, že jsem měla strach naprosto zbytečný, v rodině bylo nádherně naklizeno, všichni byli na mně milí, šaty jako nové, uloženy v čistých kufrech, jen si vybrat.

Z finále Miss jsem nic neměla, protože jsem se celou dobu bála, aby mi někdo na parkovišti šaty z auta neukradl, i když ono těch, kteří ve sto let starých šatech vidí poklad, je asi opravdu na světě minimum.

Máte rozsáhlou sbírku starožitných panenek a hraček, jak se návštěvníkům líbí?

Panenky jsou historie sama pro sebe. Někdo je bezmezně miluje a obdivuje a stojí u nich hodiny a setkala jsem se i s dospělými muži, kteří se panenek bojí a nechtějí být s nimi v jedné místnosti, že se na ně dívají a poběží za nimi. Domnívám se, že jsou lidé zfanatizovaní z hororových filmů.

Máte také sbírku klobouků, jaké můžeme na Vaší výstavě vidět?

Klobouky jsem začala sbírat teprve v roce 2016, tak jich mám okolo 50 kusů. Ale mám i raritní klobouk z výroby Christian Dior a francouzské návrhářky Caroline Reboux, ojedinělá záležitost, na kterou jsem hrdá. Dále mám ve sbírce klasické dobové slamáky, kloboučky z 20.- 40.let, k vidění jsou i pánské cylindry a klobouky.

Jak tyto poklady udržujete?

Co se týče čistíren, tak tam bych se tyto skvosty bála svěřit. Vystavovat návštěvníkům stoletý prach – to se mi opravdu nechce, tak-že občas se mi stane, že když nádherné stoleté šaty šetrně namočím, odteče mi do odpadu jen pavučina a šaty se ve vodě rozpustí, ale to je úděl, o to je to více vzrušující, ale věřte, že dělám maximum, abych tyto skvosty uchránila i pro další generace. Často údržbu oděvů před očistou konsultuji s muzejníky, textilní výtvarnicí i švadlenou.

Co všechno obsahuje Vaše sbírka?

Pompadourky korálkové, kabelky z hadí,krokodýlí,ještěrčí či želví kůže, gobelínové kabelky, peněženky, smaltované pudřenky a ostatní pudřenky, vějíře – péřové, hedvábné, dřevěné, hřebínky do vlasů z želvoviny, se štrasem či s granáty, jehlice do vlasů a klobouků granáty, štras, bižuterní, tabatěrky smaltované, dámské špičky, kukátka, toaletní soupravy všeho druhu – mosazné,stříbrné, vyšívací soupravy – stříbro, smalt, manikúry, dózy porcelán, smalt, sklo, flakony na parfémy- raritní s výjevy ve smaltu i stříbrné, taneční pořádky, šperkové krabičky a dobové etue, přívěšky smaltované, koliery, dropsy, starožitné brože všeho druhu, také smaltované a porcelánové, malby na kosti a slonovině, škapulíře všeho druhu i foukané a smaltované, dobové šaty, boty, kabáty, prádlo, klobouky, slunečníky, vyšívané ubrusy, dečky, paličkované, háčkované, dětské kočárky, panenky a hračky

Tato expozice v Muzeu je stálá?

Na každé ze svých výstav jsem se snažila pozměnit exponáty, protože mám stálé a věrné návštěvníky, tak vždy si připravím něco nového, aby je expozice nenudila. Tudíž v rámci možností se chystám pozměňovat moje Muzeum také s tím záměrem, že tématicky změním pravidelně výstavní exponáty – cíleně na sběratele – vějířů, dóziček, klobouků, šatů, kabelek, jehlic, kabinetek, pohlednic atd…

Co všechno plánujete v Muzeu Dob dávno minulých podnikat ?

Ráda bych nabídla návštěvníkům focení v dobových kostýmech a dobových interiérech. Spolupracuji s profesionálním fotografem i vizážisty, tudíž kvalita skvělé fotografie je zaručena.

Dále jsem pro zájemce zajistila ušití dobových šatů, opravy šatů, opravy panenek.

Pokud bude mít někdo doma někdo ze čtenářů nějakou starožitnost, měla byste o ni zájem?

Samozřejmě velmi uvítám jakoukoliv nabídku či dar. Jen bych ráda upozornila na to, že někdo se opravdu domnívá, že má doma cennost několika tisíců a ve skutečnosti se třeba jedná o běžnou věc z nedávného období. Spolupracuji se znalcem v oboru starožitnosti, který věc nezávazně ocení, stačí si dohodnout termín návštěvy.

Děkuji za zájem a hezké povídání a věřím, že se spolu ještě někdy uvidíme nebo uslyšíme.

Milena Drtinová

Více informací se dozvíte na www.dvetvarezeny.cz

Facebook: www.facebook.com/dvetvarezeny/

Muzeum dob dávno minulých – Jungmannova 32/7 Písek