Nošení batohů od minulosti k současnosti
Jak se vyvíjel batoh v průběhu let? Přečtěte si náš článek!
Na chvíli zabrusme do hluboké historie. Úkryt na věci, který pravděpodobně sloužil k jejich přenosu na zádech objevili archeologové spolu s mumií starou něco přes pět tisíc let. Jedná se však o historickou kuriozitu. Ač se vám to může zdát podivné, éra batohů započala poměrně nedávno.
Zavazadlo podobné batohu totiž začalo vznikat až v průběhu devatenáctého století. Do té doby lidé pro přenášení věcí užívali speciální rance, které nosili na rameni. Většinou se jednalo o kus deky, do které zabalili věci k přenosu, z obou stran deku zavázali a provazem ji zavlékli přes rameno.
Jak již bylo řečeno, první batohy vznikaly na konci devatenáctého století. Konkrétně v Norsku se začaly vyrábět speciální nůše s dřevěnými rámy, které na sobě měly zavěšený vak z kůže. Měly pouze jednu kapsu, dřevo kolem kůže bylo umisťováno nepravidelně, jen aby kapsa mohla přijímat věci.
Dlouho trvalo, než si lidé na speciální přepravní prostředek pro své věci zvykli. V roce 1886 si nechal plukovník Merriam patentovat batoh speciálně vyvinutý pro americkou armádu. Jednalo se o vaky, které byly vyztuženy rámem. V této době však ještě běžné obyvatelstvo ani nenapadlo, že by o batoh mohlo mít taky zájem, jednalo se pouze o vojenské vybavení. Batoh vlastnil každý voják, který bojoval v první světové válce. Pro dlouhé pochody bylo toto zavazadlo nejideálnější.
Od vojáků se batoh postupně přesunul taky ke sportu. Stalo se tak díky L. F. Nelsonovi, který se po dlouhém pochodu Aljaškou rozhodl pro vývin nového sportovního batohu, který bude komfortnější než ten, který měl s sebou na zádech. Vyvinul takový batoh, jehož váha se díky rámu dokázala rozprostřít na celá záda nositele.
Taky horolezec Gerry Cunningham se v roce 1938 zaměřil na batohy. Nejvíce pro něj byla nepraktická jedna jediná kapsa batohu. Pokaždé, když sáhnul do batohu, vytáhl něco jiného než to, co měl v úmyslu. Potřeboval si věci v kape nějak roztřídit.
V této době již batohy nebyly otevřené, zapínaly se většinou na řemínky. Ty však byly poměrně nepraktické, neboť se snadno rozevíraly a do batohu se při dešti snadno dostala voda. Ve čtyřicátých letech se však na batohy dostalo nové unikátní zipové zavírání.
Po druhé světové válce se pak na trhu objevilo dost levného materiálu. Došlo k výrobě nových batohů s přezkami. Batohy byly vyráběny z lehkých třeba i voděodolných látek a staly se praktičtějšími a hlavně pohodlnější.
V České republice se o proslulost batohu zasloužil Tomáš Baťa, známý zlínský podnikatel a výrobce obuvi. Pytle nebo různé látkové vaky nezavěsil na provázky, jak bylo zvykem, nýbrž na ně přidal řemeny z kůže, které byly ještě nastavitelné. Samostatná chlopeň pro uzavřená batohu byla samozřejmostí.
Baťovi vděčíme i za český název pro batoh. Nový ruksak pojmenoval po sobě a přidal k výrazu písmeno h, lidé si tedy u Bati mohli kupovat baťahy. Postupně byl však tento název zkomolen na baťoh a tak Tomáš Baťa pro větší pohodlnost opravil název svých produktů na batohy.
Čemu dáváte přednost vy? Raději batoh nebo prostorná kabelka?
